Faustina I Senior (138-140 n.l.) Denár 141 n.l. posmrtná razba Juno

Faustina I Senior (138-140 n.l.) Denár 141 n.l. posmrtná ražba - Antoninus Pius (138-167 n.l.), (stříbro 18 mm, 2,50 gr). Mincovna Říma. Obv: Prostovlasý a přehozené poprsí vpravo, DIVA – FAVSTINA. Rev: Juno stojí vlevo, se zdviženou rukou a drží žezlo, AETER-NITAS. Lit. RIC 344, RSC 26, BMC 344, Kamp. 36.26.3

Annia Galeria Faustina, známější jako Faustina starší - manželka císaře Antonina Pia (Antoninus Pius 86 - 161, římský císař 138 -161), z dynastie Antonínů (lat. Antonini) - třetí římská císařská dynastie z počátku r. Principate, který vládl od 96 do 192 rok.Byla dcerou konzula a prefekta Marka Annia Veruse a Rupilie Faustiny. Její teta z matčiny strany byla Vibia Sabina, Hadriánova manželka.

Za Antonína se provdala, když byl ještě prostým občanem, mezi 110 a 115 lety. Tři roky před svou smrtí získala jako císařova manželka titul „Augusta“.

Faustina se těšila úctě lidu a proslula svou krásou a moudrostí. Po celý svůj život, včetně před získáním titulu císařovny, pomáhala chudým, organizovala výchovu římských dětí, zejména dívek.

Faustina měla neobvyklý účes z copánků stažených do drdolu vzadu nebo na temeni hlavy. Faustinin účes byl velmi oblíbený u ostatních žen a následně jej římské ženy, napodobující bývalou císařovnu, nosily po dvě až tři generace.

Děti: Marcus Aurelius Fulvius Antoninus, Marcus Galerius Aurelius Antoninus, Aurelia Fadilla, Annia Galeria Faustina Minor (Faustina the Younger).

Aeternitas je římská personifikace věčnosti. Kult této bohyně a dalších personifikovaných abstrakcí byl typický pro císařský kult, představovala jednu ze ctností zbožštěného císaře.V některých případech je zmiňována jako Aeternitas Imperii „věčnost římské vlády“, pod tímto jménem jí obětovali Arvalští bratří během díkuvzdání za že Nero přežil pokus o atentát. Na mincích z doby Vespasiána drží Aeternitas v každé ruce hlavu reprezentují Sola a Lunu, a Titových drží roh hojnosti, opírá se o žezlo a jednou nohou stojí na glóbu - tato ikonografie jí spojuje s koncepty věčnosti, hojnosti a vlády nad světem. Od 2. století do poloviny 3. století byla vyobrazována s glóbem, nebeskými tělesy a fénixem - symbolem cyklického času. Martianus Capella, ve svém díle Satira de nuptiis Philologiae et Mercurii, označuje Aeternitas za jednu nejvíce ctěných Jupiterových dcer a zmiňuje její kruhový diadém.

Faustina I Senior (138-140 n.l.) Denár 141 n.l. posmrtná ražba - Antoninus Pius (138-167 n.l.), (stříbro 18 mm, 2,50 gr). Mincovna Říma. Obv: Prostovlasý a přehozené poprsí vpravo, DIVA – FAVSTINA. Rev: Juno stojí vlevo, se zdviženou rukou a drží žezlo, AETER-NITAS. Lit. RIC 344, RSC 26, BMC 344, Kamp. 36.26.3 Annia Galeria Faustina, známější jako Faustina starší - manželka císaře Antonina Pia (Antoninus Pius 86 - 161, římský císař 138 -161), z dynastie Antonínů (lat. Antonini) - třetí římská císařská dynastie z počátku r. Principate, který vládl od 96 do 192 rok.Byla dcerou konzula a prefekta Marka Annia Veruse a Rupilie Faustiny. Její teta z matčiny strany byla Vibia Sabina, Hadriánova manželka. Za Antonína se provdala, když byl ještě prostým občanem, mezi 110 a 115 lety. Tři roky před svou smrtí získala jako císařova manželka titul „Augusta“. Faustina se těšila úctě lidu a proslula svou krásou a moudrostí. Po celý svůj život, včetně před získáním titulu císařovny, pomáhala chudým, organizovala výchovu římských dětí, zejména dívek. Faustina měla neobvyklý účes z copánků stažených do drdolu vzadu nebo na temeni hlavy. Faustinin účes byl velmi oblíbený u ostatních žen a následně jej římské ženy, napodobující bývalou císařovnu, nosily po dvě až tři generace. Děti: Marcus Aurelius Fulvius Antoninus, Marcus Galerius Aurelius Antoninus, Aurelia Fadilla, Annia Galeria Faustina Minor (Faustina the Younger). Aeternitas je římská personifikace věčnosti. Kult této bohyně a dalších personifikovaných abstrakcí byl typický pro císařský kult, představovala jednu ze ctností zbožštěného císaře.V některých případech je zmiňována jako Aeternitas Imperii „věčnost římské vlády“, pod tímto jménem jí obětovali Arvalští bratří během díkuvzdání za že Nero přežil pokus o atentát. Na mincích z doby Vespasiána drží Aeternitas v každé ruce hlavu reprezentují Sola a Lunu, a Titových drží roh hojnosti, opírá se o žezlo a jednou nohou stojí na glóbu - tato ikonografie jí spojuje s koncepty věčnosti, hojnosti a vlády nad světem. Od 2. století do poloviny 3. století byla vyobrazována s glóbem, nebeskými tělesy a fénixem - symbolem cyklického času. Martianus Capella, ve svém díle Satira de nuptiis Philologiae et Mercurii, označuje Aeternitas za jednu nejvíce ctěných Jupiterových dcer a zmiňuje její kruhový diadém.