Knihy

• Beletrie
• Biografie
• Cestopisy a geografie
• Cizojazyčné
• Detektivky
• Doprava
• Dobrodružné
• Domácnost
• Ekonomika a obchod
• Erotika
• Esoterika, léčitelství a magie
• Filosofie
• Film a divadlo
• Horolezectví
• Historie
• Historické romány
• Komiksy a Čtyřlístky
• Kuchařky
• Odborné
• Mapy a průvodce
• Místopis
• Modelářství
• Motoristická literatura
• Myslivost a střelba
• Náboženství
• Poezie
• Politika
• Příroda
• Právo
• Pro děti a mládež (pohádky ap.)
• Pro ženy a dívky
• Psychologie, pedagogika, sociologie
• Sci-fi a Fantasy
• Sport
• Vojenské & Protektorát
• Vojenské
• Umění
• Učebnice
• Zdraví

Ostatní

• Antikvariát a starožitnosti
• Sběratelství
• Staré mapy
• Staré pohledy

Větší kniha - Má vlast - Česká krajina v díle naších malířů (1941) uspořádal Jan Květ / A4 / včetně pouzdra, hlubotiskové přílohy   210 černobílých a barevných příloh - obrazy českých autorů.   Jan Květ český historik umění Jan Květ (8. května 1896, Jindřichův Hradec[1] – 14. července 1965, Praha) byl český historik umění zaměřený na středověké umění, zejména iluminace, a na malířství přelomu 19. a 20. století, vysokoškolský pedagog, scénograf. Jan Květ pocházel z právnické rodiny, která se s otcovou službou často stěhovala. Od mládí se zajímal o výtvarné umění a památky, kreslil, maloval a věnoval se trojrozměrným návrhům. Absolvoval školní docházku v Táboře a poté v Praze na Jiráskově gymnasiu v Žitné ulici čp.308 (tj. dnešní budova základní školy v Resslově ulici 10). Dále vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze učitelství dějepisu a zeměpisu pro střední školy. Jeho učiteli byli Josef Šusta, Václav Novotný, Lubor Niederle, Gustav Friedrich, Josef Pekař a Otakar Kádner. Květovy zájmy byly daleko širší, navštěvoval přednášky z dějin literatury u Arne Nováka, semináře Vojtěcha Birnbauma a přednášky dějin umění Karla Chytila a Antonína Matějčka. Soukromě studoval malbu u Oty Bubeníčka. V letech 1919–23 byl asistentem a knihovníkem Historického semináře UK. Ve školním roce 1922–1923 Květ získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži na Sorbonně a na École du Louvre, kde medievalistiku přednášeli slavní profesoři Émil Male, Marcel Aubert a Paul Vitry. Roku 1923 nastoupil jako asistent do Národního muzea, od roku 1924 byl jmenován adjunktem v oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat vědecké kariéře v oboru dějin umění středověku. Katalogizoval sbírky Lapidária a v letech 1940-1942 byl vedoucím národopisného oddělení. Pracovní poměr v muzeu ukončil roku 1945. Roku 1931 se prací o iluminovaných rukopisech královny Elišky Rejčky habilitoval[2] na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako soukromý docent středověkého umění. Téhož roku napsal zásadní stať do akademického Dějepisu umění v Čechách Zdroj: wikipedia.org         Každý týden nové zboží     - Ušetřete na poštovném - kompletní  nabídka na:   kvalitalevne.cz

Dále nabízíme

 

• Obchodní podmínky
• Ohlasy zákazníků

Knihy Beletrie Biografie Cestopisy a geografie Cizojazyčné Detektivky Doprava Dobrodružné Domácnost Ekonomika a obchod Erotika Esoterika, léčitelství a magie Filosofie Film a divadlo Horolezectví Historie Historické romány Komiksy a Čtyřlístky Kuchařky Odborné Mapy a průvodce Místopis Modelářství Motoristická literatura Myslivost a střelba Náboženství Poezie Politika Příroda Právo Pro děti a mládež (pohádky ap.) Pro ženy a dívky Psychologie, pedagogika, sociologie Sci-fi a Fantasy Sport Vojenské & Protektorát Vojenské Umění Učebnice Zdraví Ostatní Antikvariát a starožitnosti Sběratelství Staré mapy Staré pohledy Větší kniha - Má vlast - Česká krajina v díle naších malířů (1941) uspořádal Jan Květ / A4 / včetně pouzdra, hlubotiskové přílohy 210 černobílých a barevných příloh - obrazy českých autorů. Jan Květ český historik umění Jan Květ (8. května 1896, Jindřichův Hradec[1] – 14. července 1965, Praha) byl český historik umění zaměřený na středověké umění, zejména iluminace, a na malířství přelomu 19. a 20. století, vysokoškolský pedagog, scénograf. Jan Květ pocházel z právnické rodiny, která se s otcovou službou často stěhovala. Od mládí se zajímal o výtvarné umění a památky, kreslil, maloval a věnoval se trojrozměrným návrhům. Absolvoval školní docházku v Táboře a poté v Praze na Jiráskově gymnasiu v Žitné ulici čp.308 (tj. dnešní budova základní školy v Resslově ulici 10). Dále vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze učitelství dějepisu a zeměpisu pro střední školy. Jeho učiteli byli Josef Šusta, Václav Novotný, Lubor Niederle, Gustav Friedrich, Josef Pekař a Otakar Kádner. Květovy zájmy byly daleko širší, navštěvoval přednášky z dějin literatury u Arne Nováka, semináře Vojtěcha Birnbauma a přednášky dějin umění Karla Chytila a Antonína Matějčka. Soukromě studoval malbu u Oty Bubeníčka. V letech 1919–23 byl asistentem a knihovníkem Historického semináře UK. Ve školním roce 1922–1923 Květ získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži na Sorbonně a na École du Louvre, kde medievalistiku přednášeli slavní profesoři Émil Male, Marcel Aubert a Paul Vitry. Roku 1923 nastoupil jako asistent do Národního muzea, od roku 1924 byl jmenován adjunktem v oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat vědecké kariéře v oboru dějin umění středověku. Katalogizoval sbírky Lapidária a v letech 1940-1942 byl vedoucím národopisného oddělení. Pracovní poměr v muzeu ukončil roku 1945. Roku 1931 se prací o iluminovaných rukopisech královny Elišky Rejčky habilitoval[2] na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako soukromý docent středověkého umění. Téhož roku napsal zásadní stať do akademického Dějepisu umění v Čechách Zdroj: wikipedia.org Každý týden nové zboží - Ušetřete na poštovném - kompletní nabídka na: kvalitalevne.cz Dále nabízíme Obchodní podmínky Ohlasy zákazníků