Viktor Wellemín - Tobruk, Dunkerque - podpis, autogram
Viktor Wellemín (24. března 1923 Praha – 19. srpna 2020 Praha) byl český válečný veterán, jeden z posledních žijících československých účastníků bojů u Tobruku.
Dne 16. 10. 1939 odjel s bratrem Adolfem přes Dunaj, přístav Sulina a Turecko do palestinské Haify, kde byl půl roku po svém příjezdu internován v táboře Sarafand. Po propuštění pracoval v kibucu, ale dne 14. 5. 1942 vstoupil do armády. Prodělal pěší a protiletadlový výcvik, s 200. protiletadlovým plukem se zúčastnil obrany Haify, ale následně onemocněl furunkulózou a do akcí v Tobruku se tak zapojil až po ozdravném pobytu v jeruzalémské nemocnici. Po ukončení bojů na Středním východě odjel lodí Queen Mary do Anglie, kde byl zapojen do motorizované jednotky. S československou samostatnou obrněnou brigádou se vylodil ve druhém sledu invaze a zapojil se do obléhání Dunkerque. Viktor Wellemín se dobrovolně přihlásil na útok 28. října, ve kterém byl zraněn. Léčil se v nemocnicích St. Omer a po převozu do Anglie v Hammersmithu a ve Swansea. V Anglii se poté začlenil do náhradního tělesa a v Londýně také prožil konec války. Poté se vrátil do Československa, pracoval ve firmě na barvy a laky a v Gramofonových závodech. Kromě bratra Adolfa sloužícího s Viktorem v západní armádě nepřežil holocaust nikdo z jeho nejbližší rodiny. Zemřel 19. srpna 2020.
Viktor Wellemín (24. března 1923 Praha – 19. srpna 2020 Praha) byl český válečný veterán, jeden z posledních žijících československých účastníků bojů u Tobruku. Dne 16. 10. 1939 odjel s bratrem Adolfem přes Dunaj, přístav Sulina a Turecko do palestinské Haify, kde byl půl roku po svém příjezdu internován v táboře Sarafand. Po propuštění pracoval v kibucu, ale dne 14. 5. 1942 vstoupil do armády. Prodělal pěší a protiletadlový výcvik, s 200. protiletadlovým plukem se zúčastnil obrany Haify, ale následně onemocněl furunkulózou a do akcí v Tobruku se tak zapojil až po ozdravném pobytu v jeruzalémské nemocnici. Po ukončení bojů na Středním východě odjel lodí Queen Mary do Anglie, kde byl zapojen do motorizované jednotky. S československou samostatnou obrněnou brigádou se vylodil ve druhém sledu invaze a zapojil se do obléhání Dunkerque. Viktor Wellemín se dobrovolně přihlásil na útok 28. října, ve kterém byl zraněn. Léčil se v nemocnicích St. Omer a po převozu do Anglie v Hammersmithu a ve Swansea. V Anglii se poté začlenil do náhradního tělesa a v Londýně také prožil konec války. Poté se vrátil do Československa, pracoval ve firmě na barvy a laky a v Gramofonových závodech. Kromě bratra Adolfa sloužícího s Viktorem v západní armádě nepřežil holocaust nikdo z jeho nejbližší rodiny. Zemřel 19. srpna 2020.