Vzácny Dukát 1848 A, Ferdinand I. Dobrotivý, aUNC!

Nominál: Dukát

Materiál: Zlato 986/1000

Náklad: neznámý

Průměr: 21 mm

Váha: 3,49 g

Krásný stav

Zlaté mince Ferdinanda I. Dobrotivého, též Ferdinanda V., se objevují jen velmi zřídka a proto jsou považovány za velmi vzácné a ceněné!! Náklady takřka všech mincí vyražené za vlády Ferdinanda I . mají neznámý náklad!

Ferdinand neboli zdrobněle Nandl měl namále hned po narození v roce 1793 a jak rostl, bylo na něm patrné, že zdravý rozhodně není. Měl nepřirozeně velkou hlavu s pokřiveným obličejem a věčně pootevřenými ústy, malé tělo a krátké ruce a nohy, navíc postižené křivicí. Dále špatně mluvil a zadrhával, sužovaly ho nervové tiky a křeče, šklebil se a trpěl epileptickými záchvaty, po kterých mnohdy upadal do bezvědomí. Důvod všemožných potíží mohl spočívat mimo jiné v tom, že Ferdinandovi rodiče – poslední císař Svaté říše římské národa německého a první rakouský císař František II. (I.) a Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli v blízkém příbuzenském poměru jako bratranec a sestřenice. Ferdinand měl zprvu zakázanou jakoukoli duševní či fyzickou činnost, aby nedošlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Neustále o něj pečovala chůva, do schodů i ze schodů ho nosili, prakticky nic nesměl dělat sám. Situace se změnila v jeho deseti letech, kdy dostal vychovatele jménem Franz von Steffaneo-Carnea. Ten Ferdinandovi začal postupně navyšovat fyzickou zátěž. Postupně začal hrát na klavír a trubku, vyučil se zahradníkem a mluvil pěti jazyky. K jeho zálibám patřilo sbírání starých map a pečetí. Přezdívku Dobrotivý získal pro svou vstřícnost k druhým lidem. Svou dobráckou povahu dokázal třeba v roce 1832, kdy se ho během procházky pokusil zastřelit jakýsi penzionovaný kapitán. Útočníka nakonec stačili zavčas zneškodnit, ale i tak mu hrozil trest smrti. Na Ferdinandovu žádost u svého otce skončil střelec pouze ve vězení. Po Františkově skonu nastoupil v roce 1835 jako prvorozený syn na císařský trůn, ale vládli za něj stejně jiní – jeho strýc arcivévoda Ludvík, rakouský státní kancléř Metternich a český hrabě Kolovrat. O rok později se v Praze ve Svatovítské katedrále nechal jako Ferdinand V. korunovat za obrovské slávy českým králem. Jeho manželka Marie Anna Savojská se při té příležitosti stala českou královnou. V revolučním roce 1848 abdikoval a vládu předal svému synovci Františku Josefovi, který na trůnu vydržel předlouhých 68 let. „Buď hodný, rádo se stalo,“ řekl Ferdinand svému klečícímu nástupci a pohladil ho. S manželkou pak žili v Čechách, střídavě v Praze, na léto jezdili do Zákup nebo do Ploskovic. Lidé ho měli rádi, on na oplátku při procházkách po Ferdinandově (dnes Národní) třídě rozdával dětem bonbony a chudým drobné mince. Praze postupně věnoval na nejrůznější účely 450 tisíc zlatých. Ačkoli mu lékaři příliš dlouhý život kvůli jeho zdravotnímu stavu nepředpovídali, dožil se nakonec úctyhodných 82 let.

Nominál: Dukát Materiál: Zlato 986/1000 Náklad: neznámý Průměr: 21 mm Váha: 3,49 g Krásný stav Zlaté mince Ferdinanda I. Dobrotivého, též Ferdinanda V., se objevují jen velmi zřídka a proto jsou považovány za velmi vzácné a ceněné!! Náklady takřka všech mincí vyražené za vlády Ferdinanda I . mají neznámý náklad! Ferdinand neboli zdrobněle Nandl měl namále hned po narození v roce 1793 a jak rostl, bylo na něm patrné, že zdravý rozhodně není. Měl nepřirozeně velkou hlavu s pokřiveným obličejem a věčně pootevřenými ústy, malé tělo a krátké ruce a nohy, navíc postižené křivicí. Dále špatně mluvil a zadrhával, sužovaly ho nervové tiky a křeče, šklebil se a trpěl epileptickými záchvaty, po kterých mnohdy upadal do bezvědomí. Důvod všemožných potíží mohl spočívat mimo jiné v tom, že Ferdinandovi rodiče – poslední císař Svaté říše římské národa německého a první rakouský císař František II. (I.) a Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli v blízkém příbuzenském poměru jako bratranec a sestřenice. Ferdinand měl zprvu zakázanou jakoukoli duševní či fyzickou činnost, aby nedošlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Neustále o něj pečovala chůva, do schodů i ze schodů ho nosili, prakticky nic nesměl dělat sám. Situace se změnila v jeho deseti letech, kdy dostal vychovatele jménem Franz von Steffaneo-Carnea. Ten Ferdinandovi začal postupně navyšovat fyzickou zátěž. Postupně začal hrát na klavír a trubku, vyučil se zahradníkem a mluvil pěti jazyky. K jeho zálibám patřilo sbírání starých map a pečetí. Přezdívku Dobrotivý získal pro svou vstřícnost k druhým lidem. Svou dobráckou povahu dokázal třeba v roce 1832, kdy se ho během procházky pokusil zastřelit jakýsi penzionovaný kapitán. Útočníka nakonec stačili zavčas zneškodnit, ale i tak mu hrozil trest smrti. Na Ferdinandovu žádost u svého otce skončil střelec pouze ve vězení. Po Františkově skonu nastoupil v roce 1835 jako prvorozený syn na císařský trůn, ale vládli za něj stejně jiní – jeho strýc arcivévoda Ludvík, rakouský státní kancléř Metternich a český hrabě Kolovrat. O rok později se v Praze ve Svatovítské katedrále nechal jako Ferdinand V. korunovat za obrovské slávy českým králem. Jeho manželka Marie Anna Savojská se při té příležitosti stala českou královnou. V revolučním roce 1848 abdikoval a vládu předal svému synovci Františku Josefovi, který na trůnu vydržel předlouhých 68 let. „Buď hodný, rádo se stalo,“ řekl Ferdinand svému klečícímu nástupci a pohladil ho. S manželkou pak žili v Čechách, střídavě v Praze, na léto jezdili do Zákup nebo do Ploskovic. Lidé ho měli rádi, on na oplátku při procházkách po Ferdinandově (dnes Národní) třídě rozdával dětem bonbony a chudým drobné mince. Praze postupně věnoval na nejrůznější účely 450 tisíc zlatých. Ačkoli mu lékaři příliš dlouhý život kvůli jeho zdravotnímu stavu nepředpovídali, dožil se nakonec úctyhodných 82 let.