Cukrovarská dráha

Pod názvem Cukrovarská dráha se skrývá historie trati z Brna do Přerova s odbočkou z Nezamyslic do Šternberka od jejich vzniku až po současnost.

Původní návrhy se už v devatenáctém století zabývaly stavbou železnice a hlavně propojením tehdejších významných měst na Moravě. Samotnou stavbu železnice uvítali podnikatelé i průmyslníci, kteří buď už měli své podniky postavené, nebo si je stavěly právě v blízkosti plánované železnice. Původní směr stavby vedl z Brna přes Olomouc do Šternberka, s možností stavby odbočky do Přerova. V průběhu stavby však došlo ke změně hlavního směru na Přerov, neboť místní železniční stanicebyla už v provozu od roku 1841 na hlavní trati KFNB. Na Olomouc, z jejíž koncové stanice vedla konkurenční dráha StEG do Prahy, tak vedla jen odbočka.

Na Moravě se tou dobou začalo pěstovat stále více cukrové řepy a množily se stavby cukrovarů. Tyto podniky nabývaly na počátku sedmdesátých let devatenáctého století velkého rozmachu. Množily se proto také žádosti o stavbu cukrovarských vleček, což pro společnost KFNB znamenalo vítanou záruku, že dráha bude využívána.

Množství cukrovarů ať již postavených nebo stavěných při dráze z Brna do Přerova, a také ve směru z Nezamyslicdo Olomouce a Šternberka, pak přinášelo po mnoho let výrazné zvýšení podzimního provozu. S pozdější stavbou místních drah a dalších nových cukrovarů se provoz na železnici ještě zvýšil. Lze tedy bez nadsázky říci, že nebýt cukrovarů byla by dráha z Brna do Přerova s odbočkou z Nezamyslic do Šternberka jen málo významnou místní dráhou. Není proto divu, že je samostatná, bohatě ilustrovaná kapitola věnována právě jednotlivým cukrovarům, jejich vzniku, provozu i zániku a také jejich hnacím vozidlům, která měla původ nejen mezi lokomotivami ČSD.

Zvýšený provoz na železnici si postupně vynutil vznik mnoha staveb, jejichž podoba je v knize doložena množstvím výkresů a fotografií. Publikace popisuje i řadu necukrovarských vleček, které vznikaly a zanikaly v průběhu let. Za dlouhou dobu existence popisované železnice, se na dráze vystřídalo mnoho lokomotiv, vagonů a lidí, kteří našli na dráze zdroj obživy pro své rodiny.

V současnosti bohužel podél těchto tratí stojí už jen dva cukrovary, z nichž v provozu je pouze jediný. Většina cukrovarů zanikla, nebo slouží k jinému účelu. I přesto tu na podzim můžeme dodnes na vlastní oči zahlédnout přepravu řepy.

V dnešní době jsou obě železnice provázané dopravou nejen nákladní, ale hlavně osobní. Vždyť rychlíky jezdí ve směru z Brna do Bohumína a také z Brna do Olomouce a dál do Šumperka a Jeseníku. Současná doba je však plná změn. Staré se bourá, nové se staví, neboť pokrok se nedá zastavit. Třeba se tak změn k lepšímu dočká i cukrovarská dráha Brno – Přerov a Nezamyslice – Šternberk.

Pod názvem Cukrovarská dráha se skrývá historie trati z Brna do Přerova s odbočkou z Nezamyslic do Šternberka od jejich vzniku až po současnost. Původní návrhy se už v devatenáctém století zabývaly stavbou železnice a hlavně propojením tehdejších významných měst na Moravě. Samotnou stavbu železnice uvítali podnikatelé i průmyslníci, kteří buď už měli své podniky postavené, nebo si je stavěly právě v blízkosti plánované železnice. Původní směr stavby vedl z Brna přes Olomouc do Šternberka, s možností stavby odbočky do Přerova. V průběhu stavby však došlo ke změně hlavního směru na Přerov, neboť místní železniční stanicebyla už v provozu od roku 1841 na hlavní trati KFNB. Na Olomouc, z jejíž koncové stanice vedla konkurenční dráha StEG do Prahy, tak vedla jen odbočka. Na Moravě se tou dobou začalo pěstovat stále více cukrové řepy a množily se stavby cukrovarů. Tyto podniky nabývaly na počátku sedmdesátých let devatenáctého století velkého rozmachu. Množily se proto také žádosti o stavbu cukrovarských vleček, což pro společnost KFNB znamenalo vítanou záruku, že dráha bude využívána. Množství cukrovarů ať již postavených nebo stavěných při dráze z Brna do Přerova, a také ve směru z Nezamyslicdo Olomouce a Šternberka, pak přinášelo po mnoho let výrazné zvýšení podzimního provozu. S pozdější stavbou místních drah a dalších nových cukrovarů se provoz na železnici ještě zvýšil. Lze tedy bez nadsázky říci, že nebýt cukrovarů byla by dráha z Brna do Přerova s odbočkou z Nezamyslic do Šternberka jen málo významnou místní dráhou. Není proto divu, že je samostatná, bohatě ilustrovaná kapitola věnována právě jednotlivým cukrovarům, jejich vzniku, provozu i zániku a také jejich hnacím vozidlům, která měla původ nejen mezi lokomotivami ČSD. Zvýšený provoz na železnici si postupně vynutil vznik mnoha staveb, jejichž podoba je v knize doložena množstvím výkresů a fotografií. Publikace popisuje i řadu necukrovarských vleček, které vznikaly a zanikaly v průběhu let. Za dlouhou dobu existence popisované železnice, se na dráze vystřídalo mnoho lokomotiv, vagonů a lidí, kteří našli na dráze zdroj obživy pro své rodiny. V současnosti bohužel podél těchto tratí stojí už jen dva cukrovary, z nichž v provozu je pouze jediný. Většina cukrovarů zanikla, nebo slouží k jinému účelu. I přesto tu na podzim můžeme dodnes na vlastní oči zahlédnout přepravu řepy. V dnešní době jsou obě železnice provázané dopravou nejen nákladní, ale hlavně osobní. Vždyť rychlíky jezdí ve směru z Brna do Bohumína a také z Brna do Olomouce a dál do Šumperka a Jeseníku. Současná doba je však plná změn. Staré se bourá, nové se staví, neboť pokrok se nedá zastavit. Třeba se tak změn k lepšímu dočká i cukrovarská dráha Brno – Přerov a Nezamyslice – Šternberk.