Ivan Bukovský - Prorok (aut.tisk) r. 2010

Rám 70x50
Bukovský Ivan (* 1949)
Narodil se 7. 7. 1949 v Praze. Malíř a středoškolský pedagog. Ivan Bukovský patří k mladší generaci širokého proudu české Nové figurace, která původně vzešla z informelu a ponechala si jeho existenciální východiska a expresivitu. Navázala na tvorbu zakladatelů české moderny z poloviny 60. let, aby po svém reagovala na normalizační atmosféru, v níž se mísila beznaděj, společenská přetvářka a absurdita všedního konání, která se někdy blížila grotesce. Tato generace, která opustila školu v době tuhé normalizace ve druhé polovině 70. let, nalézala možnost vystavovat většinou pouze v neoficiálních nebo mimopražských galeriích. Každý pokus chovat se nezávisle neprodleně následovaly zákazy. Bukovský byl ovlivněn renesanční a barokní malbou i Rembrandtem, italským civilismem a evropskou Novou figurací. Jako mnozí z jeho generačních druhů ve své tvorbě reaguje na psychicky vypjatou malbu Francise Bacona, expresivní malbu Chaima Soutina nebo Františka Mertla. Ivan Bukovský již během studia maloval obrazy s citem pro monumentální prostor, ve kterých dramaticky řešená kompozice a silné figurální gesto vytváří celistvou, scénograficky komponovanou arénu. Ve své rané tvorbě Bukovský nalézal témata v prostředí rockové hudby a studentských večírků. Změna nastala v letech 1977-1978, kdy spolu s Jiřím Sozanským jezdil do Malé pevnosti v Terezíně studovat archivy a výpovědi svědků. Během následného tříměsíčního výtvarného sympozia (1980), kterého se kromě nich zúčastnili také Zdeněk Beran, Oldřich Kulhánek nebo Lubomír Janečka, vytvářeli v bývalých celách instalace, které měly revokovat něco z hrůzy, kterou prožívali vězni koncentračního tábora. Komunisté vcelku správně poznali, že jde o zrcadlo nastavené jakékoli totalitě a proto se pokoušeli nejprve areál uzavřít a potom výstavu předčasně ukončili. Ivan Bukovský patří k minořádným umělcům současnosti, a to nejen ve střední Evropě. Jeho vidění světa je nejen osobité a originální, ale expresivně, sociálně obohacené, budované na perfektní znalosti řemeslných a kompozičních technik. V roce 2015 mu byla udělena cena Laureát Identifikačního kódu Slovenska.

Rám 70x50 Bukovský Ivan (* 1949) Narodil se 7. 7. 1949 v Praze. Malíř a středoškolský pedagog. Ivan Bukovský patří k mladší generaci širokého proudu české Nové figurace, která původně vzešla z informelu a ponechala si jeho existenciální východiska a expresivitu. Navázala na tvorbu zakladatelů české moderny z poloviny 60. let, aby po svém reagovala na normalizační atmosféru, v níž se mísila beznaděj, společenská přetvářka a absurdita všedního konání, která se někdy blížila grotesce. Tato generace, která opustila školu v době tuhé normalizace ve druhé polovině 70. let, nalézala možnost vystavovat většinou pouze v neoficiálních nebo mimopražských galeriích. Každý pokus chovat se nezávisle neprodleně následovaly zákazy. Bukovský byl ovlivněn renesanční a barokní malbou i Rembrandtem, italským civilismem a evropskou Novou figurací. Jako mnozí z jeho generačních druhů ve své tvorbě reaguje na psychicky vypjatou malbu Francise Bacona, expresivní malbu Chaima Soutina nebo Františka Mertla. Ivan Bukovský již během studia maloval obrazy s citem pro monumentální prostor, ve kterých dramaticky řešená kompozice a silné figurální gesto vytváří celistvou, scénograficky komponovanou arénu. Ve své rané tvorbě Bukovský nalézal témata v prostředí rockové hudby a studentských večírků. Změna nastala v letech 1977-1978, kdy spolu s Jiřím Sozanským jezdil do Malé pevnosti v Terezíně studovat archivy a výpovědi svědků. Během následného tříměsíčního výtvarného sympozia (1980), kterého se kromě nich zúčastnili také Zdeněk Beran, Oldřich Kulhánek nebo Lubomír Janečka, vytvářeli v bývalých celách instalace, které měly revokovat něco z hrůzy, kterou prožívali vězni koncentračního tábora. Komunisté vcelku správně poznali, že jde o zrcadlo nastavené jakékoli totalitě a proto se pokoušeli nejprve areál uzavřít a potom výstavu předčasně ukončili. Ivan Bukovský patří k minořádným umělcům současnosti, a to nejen ve střední Evropě. Jeho vidění světa je nejen osobité a originální, ale expresivně, sociálně obohacené, budované na perfektní znalosti řemeslných a kompozičních technik. V roce 2015 mu byla udělena cena Laureát Identifikačního kódu Slovenska.