Motorové lokomotívy radu T47.0

Jak je všeobecně známo, utrpěla Československá republika druhou světovou válkou značné materiální škody. To se týkalo i železnice, kde bylo po roce 1945 nutno rychle obnovit a doplnit chybějící vozidlový park. Vzhledem k vývoji techniky se však již úvahy nepřikláněly pouze k dosavadní převážně zastoupené parní trakci, ale hledaly se nové cesty k ekonomičtějšímu a jednoduššímu provozu. Řešením měla být tehdy celosvětově zaváděná motorová trakce, jejíž vývoj byl však teprve v počátcích a jež se rozvíjela poměrně nesměle.

V Československu se produkcí motorových lokomotiv zabývala především Lokomotivka ČKD, tehdejší závod Sokolovo, a její první zástupci moderní motorové trakce začali opouštět brány výrobního závodu v první polovině padesátých let. Jednou z prvních řad, které přispěly k zhospodárnění provozu na našich tratích, byly i úzkorozchodné lokomotivy řady T 47.0, o nichž pojednává tato kniha.

Přestože první návrhy těchto lokomotiv sahají již do čtyřicátých let a objednávka na šestikusovou první sérii pochází z roku 1948, byl první stroj výrobně dokončen teprve v létě 1954. Do konce následujícího roku vyjelo všech šest strojů, které byly nasazeny v Jindřichově Hradci.

V roce 1957 byla vyrobena čtyřicetipětikusová série pro Sovětský svaz, avšak kvůli přílišné odlišnosti od sovětské technologie a zvyklostí až na výjimky neměl jejich provoz dlouhého trvání a většina jich byla poměrně brzy zrušena.

Nejzásadnější okamžik v historii této řady nastal v roce 1958, kdy bylo vyrobeno dalších patnáct lokomotiv druhé, modifikované série pro ČSD. Tato dodávka umožnila kompletní motorizaci všech nejdůležitějších úzkorozchodných tratí v Československu. Od roku 1958 tedy bylo na pěti úzkorozchodných tratích ČSD provozováno jednadvacet lokomotiv řady T 47.0.

V šedesátých letech dochází s vývojem provozních potřeb k prvním změnám v působištích lokomotiv. Další výrazné změny v provozním nasazení nastaly v polovině sedmdesátých let, kdy byly uzavřeny tratě Frýdlant v Čechách – Heřmanice a Ružomberok – Korytnica, čímž došlo k zásadním změnám v dislokaci lokomotiv. Po jejich přemístění na zbylé provozní systémy byla zrušena část nejstarších lokomotiv první série.

Několik dalších lokomotiv bylo zrušeno v devadesátých letech na následky poškození při nehodách, jiné stroje naopak na počátku nového tisíciletí prošly zásadními modernizacemi, které výrazně prodloužily jejich provozní využití.

V současné době existuje z původních jedenadvaceti lokomotiv celkem třináct strojů, z nichž větší část je provozní.

Jak je všeobecně známo, utrpěla Československá republika druhou světovou válkou značné materiální škody. To se týkalo i železnice, kde bylo po roce 1945 nutno rychle obnovit a doplnit chybějící vozidlový park. Vzhledem k vývoji techniky se však již úvahy nepřikláněly pouze k dosavadní převážně zastoupené parní trakci, ale hledaly se nové cesty k ekonomičtějšímu a jednoduššímu provozu. Řešením měla být tehdy celosvětově zaváděná motorová trakce, jejíž vývoj byl však teprve v počátcích a jež se rozvíjela poměrně nesměle. V Československu se produkcí motorových lokomotiv zabývala především Lokomotivka ČKD, tehdejší závod Sokolovo, a její první zástupci moderní motorové trakce začali opouštět brány výrobního závodu v první polovině padesátých let. Jednou z prvních řad, které přispěly k zhospodárnění provozu na našich tratích, byly i úzkorozchodné lokomotivy řady T 47.0, o nichž pojednává tato kniha. Přestože první návrhy těchto lokomotiv sahají již do čtyřicátých let a objednávka na šestikusovou první sérii pochází z roku 1948, byl první stroj výrobně dokončen teprve v létě 1954. Do konce následujícího roku vyjelo všech šest strojů, které byly nasazeny v Jindřichově Hradci. V roce 1957 byla vyrobena čtyřicetipětikusová série pro Sovětský svaz, avšak kvůli přílišné odlišnosti od sovětské technologie a zvyklostí až na výjimky neměl jejich provoz dlouhého trvání a většina jich byla poměrně brzy zrušena. Nejzásadnější okamžik v historii této řady nastal v roce 1958, kdy bylo vyrobeno dalších patnáct lokomotiv druhé, modifikované série pro ČSD. Tato dodávka umožnila kompletní motorizaci všech nejdůležitějších úzkorozchodných tratí v Československu. Od roku 1958 tedy bylo na pěti úzkorozchodných tratích ČSD provozováno jednadvacet lokomotiv řady T 47.0. V šedesátých letech dochází s vývojem provozních potřeb k prvním změnám v působištích lokomotiv. Další výrazné změny v provozním nasazení nastaly v polovině sedmdesátých let, kdy byly uzavřeny tratě Frýdlant v Čechách – Heřmanice a Ružomberok – Korytnica, čímž došlo k zásadním změnám v dislokaci lokomotiv. Po jejich přemístění na zbylé provozní systémy byla zrušena část nejstarších lokomotiv první série. Několik dalších lokomotiv bylo zrušeno v devadesátých letech na následky poškození při nehodách, jiné stroje naopak na počátku nového tisíciletí prošly zásadními modernizacemi, které výrazně prodloužily jejich provozní využití. V současné době existuje z původních jedenadvaceti lokomotiv celkem třináct strojů, z nichž větší část je provozní.