Motorové vozy a jednotky Ganz u ČSD 3

Závěrečný díl trilogie Motorové vozy a jednotky Ganz u ČSD

se podrobně věnuje motorovým jednotkám M 498.0 (M 298.0)

Na rozdíl od předchozích starších konstrukcí firmy Ganz jsou

u starší generace obdivovatelů železnic ještě dnes všeobecně

známé, i když jejich provoz skončil již před sedmatřiceti lety.

V šedesátých letech fascinovaly svým atraktivním stříbrno-

-červeným nátěrem. Když byly nasazeny na nejprestižnějších

mezinárodních spojích tehdejší doby, na Vindoboně

a Hungarii, každý se po nich otočil. A mnoho lidí toužilo se

v ních svézt.

V tomto dílu je popsána bohatá historie obchodních jednání

v Budapešti na přelomu padesátých a šedesátých let

20. století, vznik projektu těchto motorových jednotek i úpravy

vozidel do podoby, v níž by co nejlépe vyhovovaly provozu

ČSD. Následuje podrobný popis jejich technickěho řešení

i systému obsluhy. Nejen pro modeláře bude jistě zajímavé

pojednání o vývoji nátěru v průbehu doby. Nově jsou

konstruovány i jejich výkresy, při jejichž tvorbě bylo využito

továrních podkladů. Nechybí ani reprínt prospektu a ukázka

provozní dokumentace.

Obdobně jako ,,staré ganzy" se i ,,nové ganzy" staly

předmětem výzkumu. Jednalo se o měření trakčních

a brzdových vlastností, zkoušky jízdního odporu či zkoušky

vytápěcí a hlukové. Řada těchto měření pak vedla k úpravám

a k zdokonalení těchto vozidel.

Mezinárodní provoz jednotek M 298.0 byl ukončen v roce

1974. Poté se nasazovaly výlučně do vnitrostátního provozu.

Bylo možné je zhlédnout na spojích, jako byly Krušnohorský

expres, Horník, Salubia, Radbuzan, Lipno nebo liberecké

,,spěšniny". Často také zaskakovaly za poruchové vozy

M 296.1. Pojmem se stal především Krušnohorský expres,

na kterém sloužily nepřetržitě od roku 1974 a kde v květnu

1980 absolvovaly poslední pravidelný turnusový výkon své

řady. Poté několikrát vyjely již jen nepravidelně, zejména

na libereckou ,,spěšninu". Naposledy to bylo v září 1981.

V další kapitole je popisován systém údržby těchto

motorových jednotek v dílnách Šumperk a je zde uvedena

i stručná historie tohoto význačněho podniku.

Bohužel ani tuto novější motorovou jednotku Ganz se u nás

nepodařilo zachránit pro muzejní účely. Tato trilogie je tedy

tím jediným, co shrnuje dostupné vzpomínky nebo fotografie

a upozorňuje i na několik zachovalých artefaktů spojených

s provozem motorových vozů a jednotek firmy Ganz u ČSD.

Závěrečný díl trilogie Motorové vozy a jednotky Ganz u ČSD se podrobně věnuje motorovým jednotkám M 498.0 (M 298.0) Na rozdíl od předchozích starších konstrukcí firmy Ganz jsou u starší generace obdivovatelů železnic ještě dnes všeobecně známé, i když jejich provoz skončil již před sedmatřiceti lety. V šedesátých letech fascinovaly svým atraktivním stříbrno- -červeným nátěrem. Když byly nasazeny na nejprestižnějších mezinárodních spojích tehdejší doby, na Vindoboně a Hungarii, každý se po nich otočil. A mnoho lidí toužilo se v ních svézt. V tomto dílu je popsána bohatá historie obchodních jednání v Budapešti na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století, vznik projektu těchto motorových jednotek i úpravy vozidel do podoby, v níž by co nejlépe vyhovovaly provozu ČSD. Následuje podrobný popis jejich technickěho řešení i systému obsluhy. Nejen pro modeláře bude jistě zajímavé pojednání o vývoji nátěru v průbehu doby. Nově jsou konstruovány i jejich výkresy, při jejichž tvorbě bylo využito továrních podkladů. Nechybí ani reprínt prospektu a ukázka provozní dokumentace. Obdobně jako ,,staré ganzy" se i ,,nové ganzy" staly předmětem výzkumu. Jednalo se o měření trakčních a brzdových vlastností, zkoušky jízdního odporu či zkoušky vytápěcí a hlukové. Řada těchto měření pak vedla k úpravám a k zdokonalení těchto vozidel. Mezinárodní provoz jednotek M 298.0 byl ukončen v roce 1974. Poté se nasazovaly výlučně do vnitrostátního provozu. Bylo možné je zhlédnout na spojích, jako byly Krušnohorský expres, Horník, Salubia, Radbuzan, Lipno nebo liberecké ,,spěšniny". Často také zaskakovaly za poruchové vozy M 296.1. Pojmem se stal především Krušnohorský expres, na kterém sloužily nepřetržitě od roku 1974 a kde v květnu 1980 absolvovaly poslední pravidelný turnusový výkon své řady. Poté několikrát vyjely již jen nepravidelně, zejména na libereckou ,,spěšninu". Naposledy to bylo v září 1981. V další kapitole je popisován systém údržby těchto motorových jednotek v dílnách Šumperk a je zde uvedena i stručná historie tohoto význačněho podniku. Bohužel ani tuto novější motorovou jednotku Ganz se u nás nepodařilo zachránit pro muzejní účely. Tato trilogie je tedy tím jediným, co shrnuje dostupné vzpomínky nebo fotografie a upozorňuje i na několik zachovalých artefaktů spojených s provozem motorových vozů a jednotek firmy Ganz u ČSD.