Radegast - Otrávená generácia (biely vinyl, LP)

Počátek osmdesátých let – Československá socialistická republika – Havířov. Jako by tyto tři jednoduché body v textu bookletu desky jasně poukázaly na tehdejší dobu i náladu mladé generace. Na čas, kdy byl položen jeden ze základních stavebních kamenů tuzemského hardcore punku. Kamenu tvrdého, černého a nabitého energií jako uhlí samo. Vždyť jaké ideálnější podmínky, nežli špínu, smrad a totální marnost, si můžete představit, když zakládáte kapelu, která hraje režimem netolerovanou muziku, ve městě, které mělo být chloubou socialistického průmyslu, ale proměnilo se akorát tak v dělnickou babylonskou věž napěchovanou alkoholismem a násilím. I ten alkohol v příběhu skupiny hraje zásadní roli, už třeba jen z důvodu, že kapela Radegast se pojmenovala podle regionálně nejpreferovanější značky piva. Album Otrávená generace není jen hrdým rodičem domácí hardcoreové scény, ale také generační výpovědí mladých lidí uvězněných v měsíční krajině plné smogu, továrních komínů a těžních věží. V chloubě republiky!

Otrávený vzduch, otrávená voda, otrávené žrádlo,

jsme otrávená generace.

Otrávená země, otrávené stromy, otrávená zvířata,

jsme otrávená generace.

O téhle kapele se již nejen v punkových kuloárech napovídalo mnoho. Po těch letech se její osud už dostal na úroveň městské legendy, neboť všechny vzpomínky jednou chtě nechtě pokryje prach zapomnění a objevují se následně jen coby osobitá vyprávění (ne)zúčastněných. Radegast se zformovali vlastně jako diskuzní skupina závadové mládeže, která si u piva vyměňovala pokoutně pořízené nahrávky oblíbené muziky. Když rodiče vypadli z domu, tu a tam zkoušeli na nástroje nevalné kvality. Nějaké konkrétnější obrysy jejich tvorby se objevují až roku 1984, kdy kapela začala zkoušet na Zámečku v Havířově, Mekce tamní neoficiální scény. Úderka začíná také koncertovat, a postupem času jsou nahrána dvě dema, která v roce 2021 vydává na vinylu Papagájův hlasatel pod všeříkajícím názvem Demos 86/89. Po druhé nahrávce už je čas na velké společensko-politické změny, po nichž už mohou do té doby zakazované kapely svobodně nahrávat a vydávat. Všem okolo kapely je tudíž jasné, že dozrál čas na regulérní desku. Album Otrávená generace se časem stalo nejen symbolem určité doby v regionu postaveném na těžkém průmyslu, ale i vyhledávanou sběratelskou raritou, za kterou občas někdo vysolil slušnou sumičku. Jenže, jak to tak bývá, pravda je někde tam venku - Zhruba polovinu nákladu vinylů pak Jonšta znechuceně vyhodil do havířovských kontejnerů na plasty – píše se v přiložených memoárech. I takový může být příběh punkové kapely, která se zrodila v chlívu komunismu, aby následně bolestně procitla do „nových časů“. Milan Jonšta to vše, a ještě mnohem víc barvitě líčí v rozsáhlém životopisu originální tvrdé kapely, jejíž labutí písní bylo právě toto album. Písně, které přežily pád železné opony, nakonec svou zvláštní poetikou nedokázaly korespondovat s nastolenými postsametovými časy. Jejich vnitřní náboj jako by kamsi vyšuměl, a stejně tak to dopadlo i s osudem téhle party, která se zrodila z beznaděje nejmladšího města v republice. Její členové v té době navíc došli do věku, kdy přednost najednou dostávaly rodiny, vysokoškolská studia, práce a další nezbytnosti, které je nakonec donutily pověsit kytary na hřebík. Ale právě tak vznikají legendy.

Když chce někdo znát tvůj názor na nějakou válku,

nebo na konflikt mezi tím a oním,

když se náhodou někdo duchaplně zeptá,

co víš o zemi, kde zítra znamená již včera,

pověz, žes tam nebyl.

Album bylo původně nahráno v ostravském Studiu 3 roku 1991. Ale ruku na srdce – tou dobou tady nikdo moc netušil, jak se má tvrdá muzika namixovat, aby se zvukově alespoň přiblížila tomu, co se točilo „na západě“. O tři dekády později je jasné, že tenhle zvuk už bohužel neobstojí. Dynamika pokulhávala, kytary nezařezávaly a celkově nahrávka zněla ploše. Proto došlo pro účely aktuální vinylové reedice k remasterování zvuku Otynem ve studiu Davos. Není asi třeba dodávat, že restaurací a podstatným rozšířením prošel i obal alba. Oproti původní verzi jsou v bookletu doplněny osobité vzpomínky Milana Jonšty a dosud nikdy nepublikované fotky od Semiše, původního člena kapely. 375 kusů pak najdete na bílé desce. V dubnu 2024 je tedy nad slunce jasné, že tahle hardcoreová Otrávená generace ještě neřekla své poslední slovo.

Počátek osmdesátých let – Československá socialistická republika – Havířov. Jako by tyto tři jednoduché body v textu bookletu desky jasně poukázaly na tehdejší dobu i náladu mladé generace. Na čas, kdy byl položen jeden ze základních stavebních kamenů tuzemského hardcore punku. Kamenu tvrdého, černého a nabitého energií jako uhlí samo. Vždyť jaké ideálnější podmínky, nežli špínu, smrad a totální marnost, si můžete představit, když zakládáte kapelu, která hraje režimem netolerovanou muziku, ve městě, které mělo být chloubou socialistického průmyslu, ale proměnilo se akorát tak v dělnickou babylonskou věž napěchovanou alkoholismem a násilím. I ten alkohol v příběhu skupiny hraje zásadní roli, už třeba jen z důvodu, že kapela Radegast se pojmenovala podle regionálně nejpreferovanější značky piva. Album Otrávená generace není jen hrdým rodičem domácí hardcoreové scény, ale také generační výpovědí mladých lidí uvězněných v měsíční krajině plné smogu, továrních komínů a těžních věží. V chloubě republiky! Otrávený vzduch, otrávená voda, otrávené žrádlo, jsme otrávená generace. Otrávená země, otrávené stromy, otrávená zvířata, jsme otrávená generace. O téhle kapele se již nejen v punkových kuloárech napovídalo mnoho. Po těch letech se její osud už dostal na úroveň městské legendy, neboť všechny vzpomínky jednou chtě nechtě pokryje prach zapomnění a objevují se následně jen coby osobitá vyprávění (ne)zúčastněných. Radegast se zformovali vlastně jako diskuzní skupina závadové mládeže, která si u piva vyměňovala pokoutně pořízené nahrávky oblíbené muziky. Když rodiče vypadli z domu, tu a tam zkoušeli na nástroje nevalné kvality. Nějaké konkrétnější obrysy jejich tvorby se objevují až roku 1984, kdy kapela začala zkoušet na Zámečku v Havířově, Mekce tamní neoficiální scény. Úderka začíná také koncertovat, a postupem času jsou nahrána dvě dema, která v roce 2021 vydává na vinylu Papagájův hlasatel pod všeříkajícím názvem Demos 86/89. Po druhé nahrávce už je čas na velké společensko-politické změny, po nichž už mohou do té doby zakazované kapely svobodně nahrávat a vydávat. Všem okolo kapely je tudíž jasné, že dozrál čas na regulérní desku. Album Otrávená generace se časem stalo nejen symbolem určité doby v regionu postaveném na těžkém průmyslu, ale i vyhledávanou sběratelskou raritou, za kterou občas někdo vysolil slušnou sumičku. Jenže, jak to tak bývá, pravda je někde tam venku - Zhruba polovinu nákladu vinylů pak Jonšta znechuceně vyhodil do havířovských kontejnerů na plasty – píše se v přiložených memoárech. I takový může být příběh punkové kapely, která se zrodila v chlívu komunismu, aby následně bolestně procitla do „nových časů“. Milan Jonšta to vše, a ještě mnohem víc barvitě líčí v rozsáhlém životopisu originální tvrdé kapely, jejíž labutí písní bylo právě toto album. Písně, které přežily pád železné opony, nakonec svou zvláštní poetikou nedokázaly korespondovat s nastolenými postsametovými časy. Jejich vnitřní náboj jako by kamsi vyšuměl, a stejně tak to dopadlo i s osudem téhle party, která se zrodila z beznaděje nejmladšího města v republice. Její členové v té době navíc došli do věku, kdy přednost najednou dostávaly rodiny, vysokoškolská studia, práce a další nezbytnosti, které je nakonec donutily pověsit kytary na hřebík. Ale právě tak vznikají legendy. Když chce někdo znát tvůj názor na nějakou válku, nebo na konflikt mezi tím a oním, když se náhodou někdo duchaplně zeptá, co víš o zemi, kde zítra znamená již včera, pověz, žes tam nebyl. Album bylo původně nahráno v ostravském Studiu 3 roku 1991. Ale ruku na srdce – tou dobou tady nikdo moc netušil, jak se má tvrdá muzika namixovat, aby se zvukově alespoň přiblížila tomu, co se točilo „na západě“. O tři dekády později je jasné, že tenhle zvuk už bohužel neobstojí. Dynamika pokulhávala, kytary nezařezávaly a celkově nahrávka zněla ploše. Proto došlo pro účely aktuální vinylové reedice k remasterování zvuku Otynem ve studiu Davos. Není asi třeba dodávat, že restaurací a podstatným rozšířením prošel i obal alba. Oproti původní verzi jsou v bookletu doplněny osobité vzpomínky Milana Jonšty a dosud nikdy nepublikované fotky od Semiše, původního člena kapely. 375 kusů pak najdete na bílé desce. V dubnu 2024 je tedy nad slunce jasné, že tahle hardcoreová Otrávená generace ještě neřekla své poslední slovo.