Železnice objektivem A. Lufta a H. Navého 2

Fotografové Harald Navé a Alfred Luft jsou známí nejen v rodném Rakousku,

ale díky svým výletum do Zahraničí i mezi železničními fanoušky řady jiných

zemí. Naštěstí pro nás je jejich koníček, fotografování lokomotiv, zavedl

i za železnou oponu, na území Československa. Prostřednictvím jejich snímku

tak máme příležitost uvidět, jak vypadala naše železnice v 50., ale především

v 60. letech minulého století.

První díl obrazové publikace dokumentuje nejprve nesmělé výlety Alfreda

Lufta do rakouského pohraničí, kde ve stanicích Summerau, Gmünd

a Marchegg bylo možné v letech 1953 až 1958 zachytit i vlaky ČSD. Pravé

dobrodružství však začíná až v září 1960, kdy oba fotografové vyjíždějí

na svůj první, osmidenní výlet, při němž kromě pobytu v Praze tráví čas

převážně na severu Čech, v lokalitách kolem Chomutova, České Lípy, Liberce

či Turnova. Jejich cesta domu ale vede i přes Kolín, Nymburk či Brno.

Na naše území se pak vracejí ještě v roce 1965. Poprvé, v květnu tohoto roku,

jde jen o krátkou návštěvu Alfreda Lufta v Břeclavi a Bratislavě. Podruhé se

oba fotografové vracejí na šest dni v červenci 1965, aby opět absolvovali

trasu z Prahy na sever, například do okolí České Lípy, Děčína, Ustí nad

Labem, Lovosic či Poohří. Tentokrát však jejich kroky zavítaly i na západ

Čech, kde se věnovali trati Chomutov - Karlovy Vary - Cheb, a několik

snímku cestou domu pořídili i na šumavském jihu v Černé v Pošumaví

a ve Vyššim Brodu.

Druhý díl obrazové publikace je sestaven Z fotografií Z vubec nejdelšího

výletu Haralda Navého na uzemi Československa. Ten proběhl na přelomu

srpna a září 1965 a trval celkem devět dní. Fotografův itinerář ho z obvyklého

výchozího bodu v Praze zavedl nejdříve do jejího okolí a pak tradičně

na sever Čech, do Mladé Boleslavi, Turnova či ke Stránovskému viaduktu.

Další cesta však směřovala na východ - nejprve na jih Moravy do Blanska,

Brna a Břeclavi a posléze přes Bratislavu a západní Slovensko až

do středoslovenského Horehroní a Slovenského ráje.

Zpáteční cesta však nesměřovala domu přímo, ale vedla přes Moravu na jih

Čech do lokalit kolem Jindřichova Hradce, Veselí nad Lužnicí a Českých

Budějovic.

Diky Alfredu Luftovi a Haraldovi Navému máme unikátní příležitost

pohlédnout do historie naší železnice a seznámit se s kvalitními snímky nejen

starých rakousko-uherských strojů, které v 60. letech už dosluhovaly, ale i se

špičkovými stroji československé výroby, na jejichž bedrech tou dobou

spočívala hlavní část výkonu, a kromě toho i s lokomotivami, které se

do služeb ČSD dostaly ze zahraničí po druhé světové válce a jež pocházely

nejen z Německa či Mad'arska, ale třeba i ze Spojených státu nebo Švýcarska.

Fotografové Harald Navé a Alfred Luft jsou známí nejen v rodném Rakousku, ale díky svým výletum do Zahraničí i mezi železničními fanoušky řady jiných zemí. Naštěstí pro nás je jejich koníček, fotografování lokomotiv, zavedl i za železnou oponu, na území Československa. Prostřednictvím jejich snímku tak máme příležitost uvidět, jak vypadala naše železnice v 50., ale především v 60. letech minulého století. První díl obrazové publikace dokumentuje nejprve nesmělé výlety Alfreda Lufta do rakouského pohraničí, kde ve stanicích Summerau, Gmünd a Marchegg bylo možné v letech 1953 až 1958 zachytit i vlaky ČSD. Pravé dobrodružství však začíná až v září 1960, kdy oba fotografové vyjíždějí na svůj první, osmidenní výlet, při němž kromě pobytu v Praze tráví čas převážně na severu Čech, v lokalitách kolem Chomutova, České Lípy, Liberce či Turnova. Jejich cesta domu ale vede i přes Kolín, Nymburk či Brno. Na naše území se pak vracejí ještě v roce 1965. Poprvé, v květnu tohoto roku, jde jen o krátkou návštěvu Alfreda Lufta v Břeclavi a Bratislavě. Podruhé se oba fotografové vracejí na šest dni v červenci 1965, aby opět absolvovali trasu z Prahy na sever, například do okolí České Lípy, Děčína, Ustí nad Labem, Lovosic či Poohří. Tentokrát však jejich kroky zavítaly i na západ Čech, kde se věnovali trati Chomutov - Karlovy Vary - Cheb, a několik snímku cestou domu pořídili i na šumavském jihu v Černé v Pošumaví a ve Vyššim Brodu. Druhý díl obrazové publikace je sestaven Z fotografií Z vubec nejdelšího výletu Haralda Navého na uzemi Československa. Ten proběhl na přelomu srpna a září 1965 a trval celkem devět dní. Fotografův itinerář ho z obvyklého výchozího bodu v Praze zavedl nejdříve do jejího okolí a pak tradičně na sever Čech, do Mladé Boleslavi, Turnova či ke Stránovskému viaduktu. Další cesta však směřovala na východ - nejprve na jih Moravy do Blanska, Brna a Břeclavi a posléze přes Bratislavu a západní Slovensko až do středoslovenského Horehroní a Slovenského ráje. Zpáteční cesta však nesměřovala domu přímo, ale vedla přes Moravu na jih Čech do lokalit kolem Jindřichova Hradce, Veselí nad Lužnicí a Českých Budějovic. Diky Alfredu Luftovi a Haraldovi Navému máme unikátní příležitost pohlédnout do historie naší železnice a seznámit se s kvalitními snímky nejen starých rakousko-uherských strojů, které v 60. letech už dosluhovaly, ale i se špičkovými stroji československé výroby, na jejichž bedrech tou dobou spočívala hlavní část výkonu, a kromě toho i s lokomotivami, které se do služeb ČSD dostaly ze zahraničí po druhé světové válce a jež pocházely nejen z Německa či Mad'arska, ale třeba i ze Spojených státu nebo Švýcarska.