Gustav Macoun - Zimný podvečer 1919 !!!

Gustav Macoun   -    *1892 -  +1934

Zimní podvečer

olej - dřevěná deska (asi překližka)     -   datováno 1919, signováno vlevo dole

 

velikost včetně rámu :    49 x 35 cm

 

zachovalý  rám !!!

 

Nálada zimního podvečera z obrazu přímo čiší, krásná práce ceněného autora !

 

O autorovi :

 

Narodil se 18. 12. 1892 v Praze a zemřel 7. 10. 1934 také v Praze.

Malíř v Praze a Poličce.

 Již v chlapeckém věku se projevilo jeho nadání, krátce se učil u Václava Jansy a s jeho doporučením roku 1907 u Al. Kalvody. V letech 1908-1909 u Ant. Slavíčka a 1909-0913 na pražské Akademii. Jeho hlavním působištěm byl Český ráj, Kameničky, Českomoravská vrchovina. Poslední dva roky žil ve Svobodných Hamrech, kde má postaven pomník. Byl impresionistou a oddaným následovníkem Ant. Slavíčka. Jeho dílo je velmi početné, ale nestejných kvalit. Maloval zejména podzimní a zimní melancholické krajiny. Zvláště se mu dařila malba stromů a kombinace zasněžených ploch se hrou oblaků, zvláště v době předjaří a tání. Macoun se stranil veřejnosti a nebyl členem uměleckých spolků a sdružení. Toto samotářství a život na odlehlém venkové zabránily včasnému ocenění jeho díla.

Gustav Macoun - *1892 - +1934 Zimní podvečer olej - dřevěná deska (asi překližka) - datováno 1919, signováno vlevo dole velikost včetně rámu : 49 x 35 cm zachovalý rám !!! Nálada zimního podvečera z obrazu přímo čiší, krásná práce ceněného autora ! O autorovi : Narodil se 18. 12. 1892 v Praze a zemřel 7. 10. 1934 také v Praze. Malíř v Praze a Poličce. Již v chlapeckém věku se projevilo jeho nadání, krátce se učil u Václava Jansy a s jeho doporučením roku 1907 u Al. Kalvody. V letech 1908-1909 u Ant. Slavíčka a 1909-0913 na pražské Akademii. Jeho hlavním působištěm byl Český ráj, Kameničky, Českomoravská vrchovina. Poslední dva roky žil ve Svobodných Hamrech, kde má postaven pomník. Byl impresionistou a oddaným následovníkem Ant. Slavíčka. Jeho dílo je velmi početné, ale nestejných kvalit. Maloval zejména podzimní a zimní melancholické krajiny. Zvláště se mu dařila malba stromů a kombinace zasněžených ploch se hrou oblaků, zvláště v době předjaří a tání. Macoun se stranil veřejnosti a nebyl členem uměleckých spolků a sdružení. Toto samotářství a život na odlehlém venkové zabránily včasnému ocenění jeho díla.