Karel Kryl - PLAVÁČEK - vydavateľstvo Šafrán 78 (Podpísané)

Karel KRYL - PLAVÁČEK - vydavatelství Šafrán 78

Dobrý den, dlouho nám trvalo než jsme se rozhoupali k úklidu našeho domu v německém Abensbergu, žil zde můj děd Erhard s mou babičkou Evou. Babička Češka, která si vzala mého děda čecho-němce s bravurním citem pro náš jazyk. Děda měl vždy vztah k Československu a jejím lidem. Osud tomu chtěl, aby má babička jednoho dne v kadeřnictví potkala Jana Anastáze Opaska, exulanta benediktinského řádu, který byl v monstrprocesu na konci 40. let odsouzen na doživotí (amnestován v roce 1960). Slovo dalo slovo a z nejprve neznámých lidí se stali přátelé, jak už to tak bývá, lidé se potkávají, někdy snad náhodou, někdy rukou osudu.

Tak tomu bylo i s Karlem Krylem, exulantem po roce 68 a tehdy ještě méně známým písničkářem, no a v neposlední řadě také přítelem onoho Jana Opaska.

No a tak do života mé rodiny vstoupil Karel Kryl. Ten, jehož písničky znají všechny děti, které snad někdy navštívily letní tábor, jehož zná každý člověk, který zažil revoluci přezdívanou sametová.

Z přátel přátelů se po čase stanou taktéž přátelé a z těch se, když se zadaří, po čase stanou rodinní přátelé. Tím posledním se nám stal i Karel. Blízko měl zvláště k mé babičce, které desku věnoval. Věnoval jí i básničky, které máme v rodinné knihovně.

I proto stojí u podpisu a typické krylovské malůvky i věnovaní "Evičce nejkrásnější".

Ano, možná si to moc romantizuji, tak to však vždy bylo v mé fantasii, a vždy to tak nejspíše bude. Děd s babičkou se chopili příležitosti pomáhat Čechům a Slovákům, kteří uprchli na západ, přes práh domu v Abensbergu prošli desítky krajanů včetně Karla Kryla.

Ted dům opouštíme, je to smutné, ale je to tak. A tím končí i příběh desky, kterou podepsal Karel Kryl.

Kristian

Karel KRYL - PLAVÁČEK - vydavatelství Šafrán 78 Dobrý den, dlouho nám trvalo než jsme se rozhoupali k úklidu našeho domu v německém Abensbergu, žil zde můj děd Erhard s mou babičkou Evou. Babička Češka, která si vzala mého děda čecho-němce s bravurním citem pro náš jazyk. Děda měl vždy vztah k Československu a jejím lidem. Osud tomu chtěl, aby má babička jednoho dne v kadeřnictví potkala Jana Anastáze Opaska, exulanta benediktinského řádu, který byl v monstrprocesu na konci 40. let odsouzen na doživotí (amnestován v roce 1960). Slovo dalo slovo a z nejprve neznámých lidí se stali přátelé, jak už to tak bývá, lidé se potkávají, někdy snad náhodou, někdy rukou osudu. Tak tomu bylo i s Karlem Krylem, exulantem po roce 68 a tehdy ještě méně známým písničkářem, no a v neposlední řadě také přítelem onoho Jana Opaska. No a tak do života mé rodiny vstoupil Karel Kryl. Ten, jehož písničky znají všechny děti, které snad někdy navštívily letní tábor, jehož zná každý člověk, který zažil revoluci přezdívanou sametová. Z přátel přátelů se po čase stanou taktéž přátelé a z těch se, když se zadaří, po čase stanou rodinní přátelé. Tím posledním se nám stal i Karel. Blízko měl zvláště k mé babičce, které desku věnoval. Věnoval jí i básničky, které máme v rodinné knihovně. I proto stojí u podpisu a typické krylovské malůvky i věnovaní "Evičce nejkrásnější". Ano, možná si to moc romantizuji, tak to však vždy bylo v mé fantasii, a vždy to tak nejspíše bude. Děd s babičkou se chopili příležitosti pomáhat Čechům a Slovákům, kteří uprchli na západ, přes práh domu v Abensbergu prošli desítky krajanů včetně Karla Kryla. Ted dům opouštíme, je to smutné, ale je to tak. A tím končí i příběh desky, kterou podepsal Karel Kryl. Kristian